Chemie – 1 ze 2 opravdických zkoušek v zimáku, vybrala jsem si ji jako první, jakožto pro mě větší zlo, jsem ji potřebovala asap z krku.
1.oficiální zkouška, 1.přihlašování se na zkoušku přes sis, 1.nervy a 1. Slzy, že na to nemám, zase :D. Nechala jsem se od přítele celý nedělní večer uklidňovat, že přece o nic nejde, když tam zítra nepůjdu nebo když to nedám, že je to jedna zkouška z milionu a že si třeba aspoň konečně uvědomim, že si to plánuju vždycky všechno docela na magora.
Přihlásila jsem si 1. ze 2 předtermínů – 20.1., zkouškové nám začalo 27.1.
Zkouška z chemie se skládá z fyzikální, anorganické a organické chemie, a pak ze stomatologických materiálů, naše alfa omega a podle toho pak vypadají případné vyhazovy, materiály už p. B zajímají trochu podrobněji. Z každého okruhu je po 25 otázkách.
Jak zkouška probíhá?
Samotná zkouška – reprezentativně oblečeni se sejdete se spolužáky na chodbě děkanátu, dokud si Vás asistentka nepozve losovat zkoušejícího (Zkoušejícího si losujete na otázky z chemie, materiály pak zkouší ze zásady pan B., je-li přítomen) a odevzdat indexy. Pak čekáte, než dorazí všichni zkoušející a následně se přesouváte kolektivně do posluchárny. Zde si Vás postupně volají na vylosování si quadripletu otázek-předem určený, z každého okruhu jedna otázka. Zkoušející Vám ho zapíše do karty, vy se se svým osudem odebíráte na potítko (tatáž místnost) a píšete… Píšete… I když třeba jen třema stylama svoje jméno, ale píšete… A to do doby, kdy to jeden ze studentů už nevydrží a přihlásí se, jakože je připraven na zkoušení. Na přípravu je jinak času kolik chcete, ale ono víc už stejně těžko jeden vymyslí a každý to chce pak rychle za sebou, jen nebýt ten první. 
(NE)Ochotně jsem se tedy přihlásila na xkrát zopakovanou nabídku pana N., který mě měl zkoušet z chemie jako takové, jestli by už to někdo teda nechtěl jít zkusit. Vzal si mě automaticky pan B. první na materiály, pan N. se jen usmál a řekl, že to alespoň bude rychlý proces.
Vlastně byl, to zkoušení trvalo tak 10 minut? Včetně vtipů a historek. A citací babičky. Třeba že “mluviti stříbro, mlčeti zlato”. Dvakrát. Zkoušející byl pozitivní, klidný a vyrovnaný člověk, bez potřeby se nad zubožené studenty povyšovat, kterého sice zajímaly detaily a chce vidět, že tomu skutečně rozumíte, ale neudělá naschvály a hodnotí spravedlivě. Když ubojujete alespoň za C, jdete na zkoušení ze „zbylých okruhů“, už s +/- jistým výsledkem, když neřeknete nějakou joo blbost.
Zkoušející Vám zapíše výkon do indexu a hurá domu.
Sama jsem na tu zkoušku jít fakt nechtěla, kdo nečte tenhle článek jako první, ví, jak se k chemii stavím. A k tomu všemu taky ráda panikařím a jsem perfekcionistka. Ten den jsme psali ještě zápočet z prekliniky, na který jsem přišla v roztrhaných mama jeans a converskách s přesvědčením, že na chemii prostě nejdu, že to zkusim, až budu mít víc času se ji naučit a budu to fakt umět (tenhle pocit se btw nikdy nikomu nedostaví, což jsem samozřejmě věděla už ten den, ale..no.). Nebýt třech spolužáků (díky V., V. A A.!!!), kteří mě vyloženě dokopali tam jít, tak ještě teď, místo cesty z hor, šprtám bod tání vysokotavitelné keramiky. Zápočet jsme psali ve 12.00, zkouška měla být ve 14.00 . S dobrým pocitem po zápočtu jsem se tedy rozhodla svoje štěstí pokusit ještě jednou a běžela jsem pro sukni, sako, boty (klika, že máme školu v centru) a doběhla akorát, když už se losovali zkoušející. Na druhou stranu jsem se, díky tomu, že jsem nestresovala den před zkouškou, hezky vyspala, naučila na prekliniku, na kterou bych jinak nesáhla a mohla s výsledkem překvapit jen mile, když doma z dneška výsledek nečekali žádný. (Všimli jste si, že s výsledkem můžete jedině zklamat? Všichni totiž čekají, že jim přijde ta SMSka “MÁM TO!”. Stresující víc jak samotné zkoušení)
Učila jsem se cca týden- na materiály z vypracovaných otázek z prezentací a chemii z Marečka. 
Holka moje ???
<3 <3